Etymologický strom: bzdít

Má praindoevropského předka *pezd-, nejspíše tišší variantu zvukomalebného *perd-. Z obou kořenů vznikly praslovanské varianty. Z prvního kořene *bьzděti, *pьzděti, z nich pak staročeská slova bzdieti, pzdieti (z nich bzdít), ruské бздеть, ukrajinské пездіти, бздіти, bulharské пъздя, srbochorvatské баздјети, slovinské pezdéti a polské bzdzieć, bździć, bździeć. Z druhého kořene vzniklo *pьrděti, předchůdce dnešního prdět. Dalšími potomky praindoevropského *pezd- jsou kromě praslovanských variant *bьzděti a *pьzděti také litevské bezdù, bezdė́ti, lotyšské bezdêt, latinské pēdo (z *pesdō), pēdere (prdět), řecké βδέω (prdím, z *bzdei̯ō), novohornoněmecké fisten, středněhornoněmecké vîst a německé Fist (prd).