Etymologický strom: krk

Polské kark, srbochorvatské dialektové krk. Praslovanské *kъrkъ souvisí se sanskrtským kŕ̥kāta- téhož významu i galorománským cricon 'hrdlo', východiskem je indoevropské *kr̥ko- 'krk' od *(s)ker-k- 'točit, kroutit' . Podobná motivace je i u jiných indoevropských názvů krku – srov. srbochorv. a slovinské vrât (srovn. vrtět či německé Hals, latinské collum z indoevropského *kwel- 'točit, kroutit'.