Etymologický strom: napospas

Příslovečná spřežka utvořená spojením na + pospas. Podstatné jméno postpast, resp. pospas s původním významem „zákusek“ bylo ve starší češtině odvozeno z italského postpasto s týmž významem, jež vzniklo jako složenina předpony post- „po“ a pasto „jídlo“. K posunu významu směrem k dnešnímu použití došlo poté, co v roce 1824 slovo v původním významu použil Ján Kollár v 57. znělce své básnické skladby Slávy dcera: „Večer, když dokonaly kvasy, // Zrádce hostům svojim předložil // Hlavy našich knížat, na pospasy.“