Etymologický strom: reptat

Vychází z praslovanského *rъpъtati, *ropotati, které je onomatopoické. Od něj pak následovníci ve všech slovanských jazycích, např. české roptat, polské nářeční reptać (žvanit), ruské ропта́ть (reptat), slovinské ropotati (drkotat, klapat, rachotit), staroslovanské rъpъtati (mumlat).