cizí

Všeslovanské. Polské cudzy, ruské чужой (čužój), srbochorvatské tud, staroslověnské штуждь, туждь (štuždь, tuždь). Praslovanské *ťuďь, *tuďь se spojuje s litevským tautà 'národ', gótským þiuda téhož významu (sem patří i německé adj. deutsch ze starohornoněmeckého diutisk, vlastně 'patřící k národu'), staroirské túath téhož význ., oskické touto 'obec', vše z indoevropského *teutā, *toutā 'národ, země' . Kvůli slovanskému d namísto očekávaného t se někdy uvažuje o výpůjčce z germánštiny s tím, že praslovanské slovo označovalo jen lid germánský. Pro posun 'obecní, národní' -->'cizí' (v protikladu k 'rodinný') jsou dobré podklady v polském obcy, slovinském dialektovém ljûdski a běloruském dialektovém ljudski obojí ve významu 'cizí'.