jilm

Jméno jilm, ve staročeštině také jilem, do staroslověnštiny proniklo jako ilьmъ nebo do praslovanštiny jako *jьlьmъ nejspíše ze starohornoněmeckého elm-boum přes středohornoněmecké elme, ilme. Srovnej s běloruským лём, dolnolužickým lom, ruským ильм (vše jilm). Starohornoněmecká varianta z pragermánského *elmaz. Pragermánská a latinské ulmus z praindoevropského kořene *el- (hnědý, červený) nebo *ol- (žlutohnědý, srovnej olše). Slovo břest postupně vymizelo, pochází ze staročeského břěst, ze staroslověnského brêstъ, z berst-. Srovnej se běloruským бряст, dolnolužickým brěšć, chorvatským brijest, makedonským брест, slovinským a slovenským brest, srbským брест, ukrajinským берест (vše jilm). Břest souvisí se slovem bříza a s německým slovem Borke, kůra (stromu). Ve staročeštině se pro jilm někdy také užívalo slovo vaz (vaz, šlacha, jilm), někdy také jen pro jilm vaz, dnes už pouze pro jilm vaz. Z praslovanského *vęzъ, srovnej s běloruským a ruským вяз, dolnolužickým wěz, hornolužickým wjaz, kašubským wijąg, polským wiąz, ukrajinským в'яз (vše jilm) a chorvatské vez, makedonské вез, slovenské brest väz (vše jilm vaz). Příbuzné s albánským vidh (jilm), kurdským viz (druh jilmu), litevským vinkšna (jilm vaz), lotyšským vīksna (jilm), možná s dolnoněmeckým wicke, staroanglickým wiċċe a anglickým witch (vše čarodejnice). Nesouvisí s vázat jako v dalších významech vaz, šlacha, ale s vážností. Lidé na Valašsku si jilmu vazu vážili, protože měl magickou moc proti špírkům. Ve významu stromu jde o velmi staré slovo.

• jilmový
• Jilemnice
• Jilemka