kůra

Všeslovanské, vychází z praslovanského *(s)kora (kůra), které vychází z indoevropského *(s)kora (něco odříznutého) odvozeného od *(s)kor- od *(s)ker- (sekat, řezat aj.). Z indoevropského *(s)kor- od *(s)ker- (sekat, řezat aj.) vychází také staroislandské hǫrund (kůže, maso), latinské corium (kůže) a cortex (kůra), arménské kcorem (škrábu) a možná i albánské kóre (kůra), pokud nepochází ze slovanštiny. Příbuzné slovu kůra je také škára, která se dostala do češtiny přes moravské a slovenské škára (kus nevydělané kůže) z hlásku „s“ obsahující varianty téhož praslovanského *(s)kora. Za dvěma variantami praslovanského předchůdce *skora / *kora stojí tzv. pohyblivé s-, což je varianta s vyskytující se v rámci indeovropské jazykové rodiny jen v některých tvarech a některých jazycích. Z praslovanského *(s)kora možná vychází i choroš, pokud není příbuzné s chrastí, dále nejspíš korec přes praslovanské *korьcь (asi větší nádoba z kůry), dále možná koryto přes praslovanské *koryto (kde je ale více možností). Se slovem kůra nesouvisí slovo kůže, které je z praslovanského *koža (kůže). To vzniklo substantivizováním a rozšířením významu z praslovanského přídavného jména *koz-ja (kozí) zkrácením z původního slovního spojení *koz-ja *(s)kora (kozí kůže).