sporý

Všeslovanské, vychází z praslovanského *sporъ, z kterého je i polské spory (hojný, vydatný), ruské спорый (zdárný), srbochorvatské spor (pomalý nebo nářečně trvalý). Původ je v indoevropském *spē- (prospívat, dařit se), z kterého je kromě praslovanského potomka také litevské sparùs (rychlý), staroislandské sparr (opatrný), anglické spare (skrovný, zbývající, nadbytečný), německé sparen (šetřit), staroindické sphirá- (mohutný, tlustý). Různorodé významy jdou až do protichůdných poloh (vydatnost versus spořivost v germánské větvi), a zdroj této protichůdnosti se vysvětluje tak, že co je vydatné, to se nevyskytuje tak běžně a je třeba s tím šetřit. Ve významu slabý se vyskytuje kromě češtiny jen ve slovenštině a lužičtině, čili jde asi o přímý vliv němčiny stejně jako u významu spořivý. Příbuzné je i spořit, které ve staročeštině (spořiti) znamenalo rozhojňovat, množit, nechat prospívat a význam ke spořit se posunul opět asi až pod vlivem německého sparen.

• spoře
• spořit